Duben 2011

Dráčci a kávová zrna.

21. dubna 2011 v 22:05 | Anička |  Arlan
"Ťuťuťu, ňuňuňu," sdělil dráčkovi Arlan. "Ty si ale klášňoučký tvoleček!"
Tionula zvedla oči v sloup. Gruk také a mág s Temvelem na sobě nedali nic znát. Dráček Arlanovi do tváře něco vyplivl.
"A co je zas tohle?" podivil se Arlan a chytil pentagram, který mu, značně oslintán, přistál na tváři.
"To je takový mag..." řekl mág, ale nedořekl, jelikož na něj spadla liška.
"Já jsem kněžna Anička II." Vzorně se představila.
"Aha. Já jsem Arlan."
"A já Erflix" přidal se mág.
"Tionula."
Skřet i s Temvelem mlčeli.
"Jé, to je nádherný dráček, jakpak se jmenuje?" řekla Anička, která užuž chtěla začít velmi zajímavé pojmenování draka, a nikdo nebyl sto to udělat.
"Eeee," zamyslel se Arlan. "ještě jsme to nevymisleli. Nemohl by se jmenovat Ájor?"
"Ne, to je jako Sáhib. Co třeba Brita?"
"Jé, to je dobrý," rozplývala se Anička. Dráček ji vzápětí poplival, ale to Aničce nezabránilo, aby si ho prohlédla zblízka. "Podívejte, má šupiny jako zrnka kávy!"
Samozřejmě se všichni podívali. Dráče, jenž byl na vrcholu blaha vytryskl ohromnou slinovou fontánu, která všem dopadla na hlavy.
Najednou se ozval rachot a všichni viděli, jak s ohlušujícím skřípotem kloubů nad nimi letí drak opravdový. Ten byl dvakrát tak velký a jeho křídla by pokryla celý les.
"Á, jde se do boje. S čím bojuješ?" zeptala se Tionula.
"Já mám u sebe vrhací šavle. Jsem trojnásobná vítězka olympiády ve vrhu šavlí ve Venkůvru." odpověděla Anička.
"A co je to zač, ten Venkůvr?"
"Město lesních vlků. Ti jsou v tom opravdu přeborníci." řekla Anička a vytáhla si své zbraně z batohu. Jednou hodila, skoro si rozťala ruku a zbraň proletěla drakovým pravým křídlem. Drakovi to zřejmě nevadilo a začal přistávat.
"Vzhůru do boje!" zařval skřet, který byl obeznámen s tradičním bitevním monologem. Odběhl pár metrů dozadu, rozběhl se a udělal dosti nemotorné salto. Hlavou se odrazil od dračího těla a v bezvědomí ležel vedle.
"Chci oběť! Oběť a oběd! Nebo to bylo jinak? Bít, či nebít? Někdo tady běží! Chytím ho!" zvolala divadlem značně zdeprimovaná dračice a chytila Aničku, kterou si strčila do psya zhltla jako malinu.

No tak vidíte. Jsem snědena a tak píšu zevnitř, z draka. Asi si začnu psát deníček. Majdě se velmi omlouvám a u Brity doufám, že se jí to líbilo. To má jako jednu z vedlejších cen, jejichž seznam dám na SKB.
A teď se ptám vás: Bít, či nebít? Či chcete dračici zabít? Kdo tu dračici /nemyslím Britu, ta tam bude/ v příběhu chce, nechť napíše k přezdívce či do komentáře kód 183. Děkuji.

"Velikonoce"

15. dubna 2011 v 19:22 | Anička |  Andělíčkovy noviny
Nemám ráda velikonoce.
Spíše: Nemám ráda ty dnešní velikonoce, kdy dostanu stovku čokoládových zajíčků z hnusné čokolády, přijdou chlapi, kteří jetě nepřišli na to, že se s korbáčem nezachází jako s bičem a že to zmlácení je jen symbolické a tak nemusí připomínat bičování Ježíše Krista, které by jsme si měli o těch velikonocích právě připomínat. Nejsem fanatický křesťan, ale myslím si, že velikonoce nemají být svátky všeobecného veselí, komerce, kýčovitých králíčků, kuřat a vajíček úplně na všem, nohou zmlácených do krve a opilých chlapů chodících od domu k domu. Jelikož lidem uniklo to, že právě v tyto dny zemřela významná historická postava, no schválně, jaká to asi bude, a vůbec nepomysleli na to, že by se jim asi nelíbilo, kdyby tak lidi, i ti úplně cizí, slavili jejich výročí pohřbu. Také hučím do zdi, že za zemřelé se obvykle zapalují svíčky. Vůbec nepomyslím na to, že těm opilým chlapům musíme za vážná zranění dát ještě obarvené vajíčko, flašku nějakého alkoholu a mašli, kterou doma stejně, jako to pracně vyfouklé a obarvené vejce doma vyhodí. A ani se neopovažuji pomyslet na slovo "pomlázka", které když někde slyším, začíná mi být špatně od žaludku. Od jakého slova asi vzniklo slovo "korbáč", a proč ho, sakra, nepoužíváte? Spalo by se mi mnohem líp.
Anička.

/A taky ty velikonoce nesnáím proto, že mi Mrs. Smeťák málem dala poznámku za "referát". To proto, že jsem dvoustránkový článek o beránkovi shrnula čtyřmi větami, místo, abych tam psala, kolik má který beránek chlupů. A asi taky proto, že jsem k tomu, pro lepší zapamatování přidala obrázek ovce s anglickou vlajkou ve vlasech dělající "baaa" a by lidi věděli, jak dělá ovce v Anglii. K té jsem přimalovla, v rámci mezikulturního dialogu, ovci dělající "bééé" s českou vlajkou. A aby si lidi vzpoměli aspoň na to, z čeho že ten beránek vznikl, namalovala jsem tam boha na obláčku se slovy "Není mezi vámy můj syn?". A ona na to řekla, že "Je to zneuctění velikonoc, píchat ovcím do hlavy vlaječky a k tomu tam nakreslit nějakého chlapa na mráčku, který s velikonoci nemá nic společného. A navíc s ním ty ovce vůbec nesouvisí, a ovce nedělá "baaa"."
/a teď moje reakce, kterou bych jí asi neřekla/: Milá paní učitelko. Jestli chcete vidět zneuctění velikonoc, můžete se podívat do Pátku na článek o velikonocích. Vlaječky ovce mají zapíchlé jen ve vlasech, a jak by jste chtěla poznat, která ovce je z Anglie? Dát jí místo těla hrnek? A chlap na mráčku, je, paní učitelko, Bůh. Od toho má na hlavě tu svatozář. S velikonocemi má společného hodně. Ovce má znázorňovat, jak se máte domluvit s ovcí ve většině států světa, protože se Anglicky domluvíte všude. A psát tam "v anglii dělá ovce "baa" mi příjde jako pěkná 3,14čovina. A ano, v Anglii ta ovce dělá "baaa", klidně si ji běžte poslechnout.
Pak mě ještě úča srovnávala s Adélou, která jen najela na stránku z Wikipedie a zmáčkla Ctrl+P a ještě se chlubila tím, že to napsala sama, i když nedokáže sesmolit ani jednu souvislou větu./

Myš. Maš. Myslím, že... Třetí?

10. dubna 2011 v 0:00 | Anička |  Andělíčkovy noviny
/tenkokráte jako Myšlenková Mašina. Pro otrlé. Létající uši zárukou/
Kreslím:
Uhlem. Rozmazávám prstem a když už ho mám skoro černý, protřu si oko. Klasika. Ale stínování mi docela jde. Už mám dva obrázky lebky. Prosím, řekne mi někdo, jak se kreslí zuby?
Píšu:
Svět pro Korelu. Korela jest pracovní název pro Podivuhodnou cestu Olafa a Esmeraldy Stingersových. Myslíte, že se název vejde na obálku? Znáte nějaký /třeba i vymřelý/ národ?
Čtu:
Šest knížek. /Myši patří do nebe, anglické pohádky bratří Grimmů, Poslední z létajících pirátů, Křišťály moci, Hobit, Hvězdný prach/ Všechny doporučuji.
Poslouchám:
Ťukání mých prstů do klávesnice. Velmi uklidňující. Nebo třeba škrábání uhlu po papíře. Asi vydám relaxační CD.
Fotím:
Svoje Cornversky. Jistě vypadám zajímavě, když s hlavou v pravém úhlu k tělu mířím foťákem na svoje nohy.
Tajím:
Dárek pro Britu. Máš nějakou oblíbenou bytost? /klidně si vyber i toho tvého plivodraka/
Odhaluji:
Svoje staré články. Opravdu jsem musela psát zrovna tak?
Návod:
Stínování pastelkama:
1. velmi jemně si načrtnu obrys tužkou.
2. obrysy obtáhnu pastelkou /takovou, jakou chci mít vnitřek tvaru- kuk na medvídka/, tlačím na ni.
3. vybarvím pastelkou vnitřek, ale jemně.
4. dodělám přechod
Třívětný speciál:
Létající uši
To jse se při kroužku výtvarky tak nudila, že jsem si vzala peříčka z ptáka marabu, které jsme tam měli, protože jsme dělali slepice, peříčka byla žluté barvy a tak mi k ničemu neladila. A nenapadlo mě nic jiného než, proto, že jsem neměla náušnice, píchnout si ty peříčka rovnou do uší. A to bych přeci nebyla já, abych nejela ve vichřici na kole, a protože to byla peříčka prachová, vlály mi uši ve větru.
Troll:
Nemám ráda metal. Nemám ráda Justýnu. Nemám ráda Alžbětu Pavkovou /asi si brzy zahraje nějakého odporného záporňáka. Alpavka./ Stačí to?

Z výšky na vás hází bobek Anička číslo dvje

Tionula

9. dubna 2011 v 9:35 | Anička |  Zornička
Nebojte, na tuto rubriku jsem nezapoměla :-).
Teď je tu obrázek Tionuly /která samozřejmě vypadá líp v originále, ale mám blbý skener/, která se mi, myslím docela povedla /ano, každé oko jiné, divný krk, tmavší tělo, křivá helma.../. Kdo nezná Tionulu, ať si přečte pár dílů o Arlanovi a uvidí. Také mě nebombardujte tím, že vy si ji představujete jinak, jak už psala Temnářka, každý má ty představy jiné, zvláště díky tomu, že tam Tionula není zas až tak popsaná. Stínovaná je vatou, proto se tak "leskne".
/už vám píšu myšlenkovou mašinu, počkejte zítra. plno létajících uší zárukou!/

Pro Britu: Jako zvláštní cenu si mezi jinými můžeš vybrat tohle... Pokud se ti tedy líbí. Na skladě mám ještě Gruka a speciální překvapení na míru.

Šmolkové a obří hřiby

1. dubna 2011 v 12:00 | Anička |  Arlan
Celá skupina došla až k městu. Smrdělo to tam zatuchlinou. Arlan si uvědomil, že zápach vydávají ty houby. Snažil se moc nedýchat, ale moc mu to nešlo, protože musel vzápětí chytat dech a nadýchal se ještě víc. Šli tedy dál a mág Arlanovi pověděl:
"Každý měsíc se tudy prožeme stádo divokých býků. Proto jsou ty domky udělané z hub, odráží totiž každé zvíře, které do nich narazí. Zakladatelé byli tak hloupí a postavili město na zvířecí stezce."
Arlan si poté všiml, že šmolkově modří lidičkové nosí bílé čepičky. Zeptal se tedy mága, proč to dělají.
"Já bych řekl že proto, aby se poznalo, kdo je zadaný a kdo ne. Podívej se třeba na tamtu paní, ta má čepičku jiného tvaru."
Arlan se nestačil divit místním zvyklostem. Najednou se zastavili a Arlan si všiml, že se dívá na gigantickou Macrolepiotu proceru, což byla jednoduše řečeno Bedla jedlá. Arlan otevřel dveře a vešel dovnitř.