Zachránce

28. března 2011 v 12:00 | Anička |  Arlan
Děj povídky se udál, jakmile Arlan uměl docela slušně střílet z luku. Je to proto, že my, pisálci máme k dispozici různé vymoženosti- teploměry, počítače, vyhřívané hrnky na čaj a stroje času.

"Húů, Arlane," budil Arlana skřet. "Vstávej, přece!"
Arlan se probudil. Na ruce měl pořád bolavou červenou čáru od tětivy.
"No? Co je?"
"Musíme přece začít se zachraňováním!"
"Zachraňováním koho? Nějaké prsaté princezny?"
"Princezna to není. Ale musíme vyrazit, než bude pozdě!"
"Tak jo," řekl Arlan. "Mám si vzít luk, nebo mám ty elfy skolit holýma rukama?"
"Elfy? No o to se můžeš pokusit. Ale teď budeš bojovat proti Strážcům."
"Strážcům té krasavice?"
"Není to krasavice."

***
"Tak jo, chlapi, máte to ujasněno." řekl skřet se zoufalým výrazem. "Když se vás dotkne ta dřevěná tyčka, musíte spadnout."
"Jo. A jak se potom zvedneme?"
Skřet se podíval na postavu velitele stráží. Pak změřil pohledem jeho brnění.
"Tak dobře, můžete si kleknout."
***
"Kde jsi byl tak dlouho?" zeptal se sřeta Arlan.
"Eeee... Musel jsem něco zařídit."
"Aha. Tak to je dobrý."
Oba dva mlčky pokračovali v cestě. Na obzoru se objevily siluety asi deseti mužů. Arlan si jich všiml.
"To jsou mí nepřátelé?"
"Pro tentokrát." Skřet byl docela nervózní.
"Jo. Aha. A ty mám skolit holýma rukama?"
"Ne, co tě to, prosím tě, napadlo?"
"Já jen že jsem si zapoměl luk..."
A tak se otočili zpět.
***
Kapitán hradních stráží se podíval na oblohu.
"Řekl bych, že je půl dvanáctý, nebo půl jedný. Stará na mě čeká s obědem."
"Ale ještě se nemůžeme vrátit. Počkáme na ty tyčky. Pak budeme pár minut klečet a pak se vrátíme domů. A víš, kolik nám za to ten skřítek dal. Tolik si nevyděláme ani za celý měsíc."
"Tak dobře. Ale budu čekat jenom hodinu."
***
Arlan šel i s lukem a se skřetem zpátky. Nenapadlo ho, co by mohl dělat a tak začal nezávazný rozhovor.
"Hele, a jak ty se vlastně jmenuješ?"
Najednou se ozval zvuk famfár. Arlan i skřet se překvapeně otočili dozadu, protože u siluet nebyly vidět žádné trubky. Tam ovšem nic nebylo.
"Jmenuju se Gruk."
"Gruk? To zní jako by se někdo pokoušel prorazit elfa hlavou."
"Děkuji za kompliment."
Arlan se podíval před sebe. Siluety už byly jasně viditelné.
"A teď mám začít střílet?"
"Jo, začni."
Arlan tedy střílel. Po půlročním denním tréninku by tak objemné postavy netrefil jen málokdo. Problém byl však v tom, že ta stvoření byla oděná v brnění, které jeho dřevěné šípy nemohly prorazit, ani kdyby jich byly tisíce.
K Arlanovu udivení se však postavy skácely do kleku. Arlan chvíli čekal, a pak přešel blíže.
Uviděl tři členy hradní stráže, kteří se spolu tiše bavili. Arlan se pousmál, a potom se podíval na skřeta. Ten stál s nevinným výrazem.
"No, tak už tu princeznu vem!"
Arlan tedy došel až k princezně. Nebyla to princezna. Byla to žena tak svalnatá, že se jí koukal jen do tváře a nikam jinam. Seděla na pařezu a nezaujatě všechno pozorovala.
"Ahoj můj zachránče," řekla strojeně. "Teď si tě mám vzít za muže."
A v tom začala hrát hudba a vykouklo slunce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellgirlll hellgirlll | E-mail | Web | 28. března 2011 v 18:44 | Reagovat

To je opravdu poučný a přínosný článek.
hej?
dakujem

2 Brita Brita | Web | 28. března 2011 v 21:39 | Reagovat

tak. Práve jsem se umlátila smíchy, pukla pychou, nechala své ego spadnout do kalhot, a to celé díky téhle povídce :D
Je to napsáno neskutecne vtipne. Proste úplne jiné, než ostatní fantasy. Absolutne se nafukuju, protože nejen, že se uchytil Gruk, ale i puvod toho jména :D
No a v neposlední rade, váhám, jestli mé trapné povídkové pokusy vubec stojí za to psát, protože ve srovnání s Arlanem... :-)
Proste se skláním pred tvou genialitou :)

3 Anička číslo dvje Anička číslo dvje | E-mail | Web | 29. března 2011 v 17:14 | Reagovat

[2]: Ježiš, díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama