O jednom zlatém oku...

16. listopadu 2010 v 21:49 | Anička |  Povídky
...a o dvou zlatých vlasech...
...a o osmi diamantových zubech...

Bylo jednou jedno oddělení plastické chirurgie, kde operovaly zelené,růžové a modré lišky (nebojte, nezbláznila jsem se - aspoň ne právě teď), které udělaly vždycky to opačné, co jste po nich chtěli. Jednou třeba paní, která chtěla mít menší nos přišili místo nosu sloní chobot, nebo na jednoho pána, z důvodu úspory materiálu, připlácly uši z tentýž slona. A představte si, když ještě zbytek toho slona měly, že přišla slečna, která chtěla mít menší zadek. To je ale náhoda!
A jednou si u těch lišek někdo zapomněl zlatou korunu (ten, co chtěl mít menší hlavu,ještě když tam byl slon). Tak ji lišky roztavily a odlili ze zlata oko a vlasy, a z diamantů, které na ní byly, vyřezaly lišky zuby, aby je měly do zásoby, protože se říká: Oko za oko, zub za zub, a žádná z lišek nechtěla o tyto cennosti přijít. Proto si lišky oko, vlasy a zuby uložily do trezoru a hlídaly je, no, jako oko v hlavě. Do toho trezoru jednou vlezla myš, která byla malá jako myš a měla pro bytí myší předpoklady, a vyčenichala svým myším nosem, že je koruna, která teď byla rozdělená do jedenácti věcí, kouzelná. Tak se zkusmo dotkla svou myší packou toho oka. Rázem z něj vypadlo další oko, které vypadalo, jako by mu z oka vypadlo. Tak myš vlezla do díry, a tím okem si ji zacpala, aby na ni nemohly lišky. Ve své díře našla láhev čehosi žlutého, na čemž bylo napsáno Vypij  mě. Myš to nevypila, a protože četla Alenku, odsunula oko a hodila to do trezoru, ať se zmenší lišky. Zase oko zasunula a pokračovala norou k posteli. Na stejném místě zase ležela lahvička Vypij mě. Myš ji zase hodila do trezoru. Třetí lahvičku ale zkusila. Chutnalo to jako sýr (ve skutečnosti se do lahvičky vyčurala jedna růžová liška), a když se myš otočila, vedle sebe spatřila další myš, která pije ze stejné lahvičky. A další. Než se nadála, byla jich plná nora a udusily se tam. Myš v poslední chvíli zaslechla smích a potom jekot jisté růžové lišky, která právě zjistila, jak vypadají zevnitř zuby jedné z tisíce klekánic, které se oddělením pohybovaly. Aby se splnila prastará očňo-zubní věštba, musel by někdo sníst klekánici. Ovšem všechny lišky byly po dobrém obědě, měly totiž svíčkovou, a tak se jim do toho moc nechtělo. Lišky možná vzdáleně tušily, že klekánice chutná jako liščí moč. Myš by si asi pochutnala.
Ale světe, div se, taková klekánice chutná stokrát líp než růžová liška, a tak musela liška jít z klekánice horním otvorem ven. Klekánice byla zrovna u trezoru, který byl zásluhou lišky otevřený, a tak poblinkala oko, vlasy, zuby i překvapeného krále se sloní hlavou, který se tam za dobu naší nepřítomnosti nějak dostal. Princ tedy s těmi věcmi utíkal, a cestou spadl, protože mu liška vydloubla oko a vyrazil si osm zubů, a dokonce mu vypadly jeho poslední dva vlasy, které měl na své sloní hlavě. A i když to netušil, vyplnila se stará očňo-zubní věštba, která slibuje oko za oko a zub za zub.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emo-princeznicka-povidky emo-princeznicka-povidky | Web | 16. listopadu 2010 v 21:58 | Reagovat

pěkný =)

2 Emmawatson Emmawatson | Web | 3. února 2011 v 16:39 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama