Květen 2010

Sklenička-3.díl

26. května 2010 v 20:06 | Anička |  Sklenička
Nadpis
Odpověděla jsem jí: Neměla jsi ho tam házet! Tvoje chyba. Sestra mi "za odměnu" vzala gumičku, a začala s ní mávat nad hrdlem láhve. Máma nás okřikla. Sestra si vzala banán, a s očima upřenýma na mě začala banán loupat. K tomu ještě našpulila pusu, a snažila se do ní dostat již oloupaný banán. Bez úspěchu.
Já jsem zatím přemýšlela o tom, jak skleničku využít. Sestra mezitím banán dojedla, a nechala šlupku na stole. Probleskl mi hlavou nápad. Rychle jsem šlupku strčila do skleničky, a čekala, až zmizí. Potom jsem šla oznámit mámě, na co bych ji použila. Máma ochotně souhlasila, a dokonce mi skleničku přenechala. Říkala, že by tam takové malé dítě jako je Karolína mohlo strčit ruku, a bylo by zle. Otřásla jsem se při představě bezruké Karolínky. Vyšla jsem po schodech, a skleničku postavila na stůl v pokoji. Zběžně jsem se podívala na hodiny. "To už je tolik?" ptala jsem se sama sebe. Rychle jsem se převlékla a vlezla do postele. Spánek ale nepřicházel. Pořád se mi hlavou honily zběsilé myšlenky. Přála jsem si je někam odčerpat, abych mohla v klidu usnout. "Sklenička!" pomyslela jsem si. Ovšem se dostavil problém. Nedomyslela jsem si, jak bych to udělala.

Crrrrrrrrrrrr-ink! Budík mě vzbudil velice neobvyklým způsobem. Zamžourala jsem, a uviděla jsem nezřetelný, temný obrys s podivnou, zakroucenou věcí v ruce. Když jsem trochu zaostřila,zjistila jsem, že u postele mi stojí máma se skleničkou v ruce. "Co je?" zeptala jsem se. "No," řekla jakoby nesměle máma. "Myslím, že by jsi asi neměla jít do školy." "Proč?" "Vždyť víš, ty včerejší události," prohlásila a podívala se na skleničku. Ujistila jsem mámu, že nemusí mít strach. Do školy mě stejně nepustila.

Kresbička Magráty

18. května 2010 v 19:10 | Anička |  Zornička
Testovala jsem tužku.
Kreslila jsem magrátu ze Zeměplochy. Vypadá... Podivně. Má trohu žabí pusu, a měla by být jaksi... No, posuďte sami.
Čarodějka
Obrázek NEKOPÍRUJTE! Pokud ho budete chtít použít, pošlete mi žádost na E-mail.

Myš-maš z Aniččina života...

17. května 2010 v 18:06 | Anička |  Andělíčkovy noviny
Jela jsem na kole, červená jako vařený humr, s rukama* teploty mraženého kuřete, a napadl mě nápad...
*Do komentářů prosím, o vyskloňování slova ruka v množném čísle. Děkujeme za pozornost.

Co džin viděl:
Stařenka upravující si umělé zuby přímo v puse
Holčička mající brýle s růžovými skly jdoucí pod zeleným deštníkem
Majestátný major mající majitelův májový majáček (Máj, lásky čas...)
Chlapec skákající z jedné kaluže do druhé, a vykřikující: Hurá!
Aniččin skener, který se před skenováním musí zasunout do jiné dírky USB, protože jinak neskenuje.

Nápady na focení:
Makro myši od PC
Makro klávesnice
Něco položeného na špinavém zrcadle
Mišmaš (Zavřete oči, a z prvních pěti věcí které nahmatáte udělejte zátiší)
Prskavec (oranžová nebo žlutá koule umotaná z vánočního řetězu(Vypadá hezky, když je osvícená shora))
Plyšáky pěkně za sebou
Zubní protézu
Lahvičky na vitrážové barvy
Korálky

Co poslouchat:
Hučení počítače
Zmuchlejte si u ucha papír
Vrzání dveří
Pobíhání myši po ložnici
Bubnování nehty do skla
Škrábání po polystyrenu
Chybovou hlášku Windows

Zdraví Anička

PS:  Na závěr připojím malou anketu. Má li někdo návrh, který v anketě není, ať se uráčí psát do komentářů.

Želva vesmírná

14. května 2010 v 17:01 | Anička |  Andělíčkovy noviny
Aneb můj názor na zeměplochu, design, a na vše kolem ní.

Sklenička-2. díl

10. května 2010 v 20:02 | Anička |  Sklenička
Nadpis
Nemůžu si pomoct, většina lidí to bere jako PRAVDIVOU historku(válím se smíchy po zemi, protože vím, o čem to je)! Vy možná taky, ale nenechte se zmást...

Hned jak jsem přišla domů, máma spustila: Klaudi, nebyla moc drahá? Už jsem se chystala odpovědět, ale pak jsem si vzpoměla: "Mami, jak to víš?" Přece jsem to neřekla ani té slepičce Karolíně! "No, podívala jsem se k tobě do pokoje..." "A uviděla jsi obrázek, jak by asi měla vypadat." řekla jsem znuděně. Proč musí všechno vědět? Karolína se mezitím přesunula do svého pokojíčku. Vyběhla jsem po schodech do pokoje. Musela jsem ještě skleničku dát do krabice a převázat. V duchu jsem si představovala, jak asi bude ráda. Určitě řekne: Ta je krásná! Kolik stála? Problém je v tom, že to říká pokaždé. Má samozřejmě různé obměny, například: Ta je hezká, krásně zdobená aj.
Když jsem přišla do obýváku, hned po mě začala Karolína skákat. Pořád na mě křičela, ať jí ji ukážu. Někdy si připadám, jako by má mladší sestra byla opravdu na hlavu. Asi proto, že opravdu je.
Konečně přišla do pokoje máma. Dala jsem jí krabici, a čekala, co udělá. Stuhu rozbalovala strašlivě pomalu. Asi čekala, že vykřiknu něco jako Apríl! nebo Pozor, v krabici je ..........!
Nevykřikla jsem. Máma krabici rozbalila úplně, a teď odstraňovala papír ze skleničky. Až skleničku rozbalila, naplnila se moje předtucha. Začala se mě vyptávat,kolik stála, a když jsem jí odpověděla, nevěřila svým očím. "Ty si ze mě děláš srandu!" křičela. "Tolik dám za obyčejný pohárek, a ne za tak krásnou skleničku!" Asi neví, kde nakupovat.
Přinesla si z kuchyně víno, a začala si ho do sklenice nalévat. Když se chtěla napít, vykřikla. Víno tam nebylo.
"Ona je snad prasklá!" divila se. Prasklá nebyla. Dokazoval to fakt, že víno nebylo ani na ubruse, na židli, a ani na zemi. Máma vyděšeně zírala na skleničku. Karolína do ní hodila bonbón.
Všechny jsme fascinovaně hleděly na to, jak bonbón pozvolna mizí, až zanikl úplně. Karolína začala brečet.
"Proč brečíš?" ozvala se máma. "Však v ní není nějaký netvor! Nemusíš se bát!" "Ale, on to byl ŠUMIVEJ bonbón! Jahodovej!" Máma i já jsme zvedly oči k nebi. Někdy svoji sestru vážně nechápu.

Úkol: Doplň slovo na vynechané místo. (je označené deseti tečkami)

Sklenička- 1. díl

9. května 2010 v 13:13 | Anička |  Sklenička
Nadpis
Crrrrrrrrrrrrrr!!!
Vstala jsem, a marně přemýšlela, proč mi zvoní budík. Vždyť je neděle! Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Přes ciferník budíku byl nalepený papírek s nápisem: DEN MATEK! KOUPIT MAMCE DÁREK! Bože... Proč nemůže být svátek dcer??? Bylo by to pro dcery lepší, nemusely by jsme vstávat... Pokračovala jsem v uvažování dál, a přitom jsem se oblékala do nadýchaných šatů s obrovskými růžovmi volány, které mě tam "moje milá máti" nachystala. Vůbec nedbala na to, že v nich vypadám jako přerostlý růžový bonbón. Člověk si mámu nevybere. Vzala jsem si peněženku, a šla jsem ke schodům. Tam na mě čekala moje milá sestřička. "Klaunie, ty vypadáš jako bonbón!" Jako kdybych to nevěděla. Odstrčila jsem Klárku a pokračovala po schodech. Nakoukla jsem do ložnice, jestli máma spí. Spala. Potichu jsem si vzala z věšáku klíče, a ještě tišeji jsem otevřela dveře.
Jak jsem vyšla ven, začala na mě "partička drsných chlapečků" (Pšššt!) pokřikovat: Obrovský klauní bonbón už se valí! Ukázala jsem na ně gesto, které nejde napsat, a šla do obchodu.
U zlatníka stála jedna sklenka 1 852 korun. Šla jsem do "Potřeb pro Maminku" ale tam skleničky neměli vůbec. Zato byly všude napíchané vařečky, pletací jehlice, bavlnky všeho druhu a papírové pásky s knoflíky. Skoro všechny police byly obsazeny nevkusnými šperky nebo ohavnými látkami. Honem jsem z obchodu vyběhla a šla se ještě podívat do starého obchůdku s kuriozitami. Levnými skleničkami tam měli obložené asi tři stoly, a tak jsem měla z čeho vybírat. Na chvilku jsem se vžila do role mámy, a pohled mi sjel ke zvláštní, kamínky osázené skleničce. Vzala jsem si ji, a zaplatila za ni. Pomyslela jsem si, jakou bude mít máma radost, až ji uvidí.

O čem to bude...

9. května 2010 v 12:49 | Anička |  Sklenička
Nadpis

Můj první příběh na pokračování.
Bude asi o... něčem.
Tak dobře... Bude o skleničce a o holce.
Ach jo... Sklenička-Anička
První část se budu snažit dokončit už dnes.
Zdraví Anička

Mistička pro Streptokočku aneb kdo v ní zatím vězí

2. května 2010 v 9:27 | Anička |  Andělíčkovy noviny

Nová pravidla blogu:

1. Pokud zanecháš reklamu nebo prosbu o "hlásek", Můžeš si vybrat z:
Ukopnu ti hlavu a blokuju t IP
Pošlu tě na měsíc a IP blokuju
Spláchnu tě do záchodu a IP blokuju
K tomu vám dám ještě překvapení: Ne moc dobrý "komentík" a ceduli na krk s nápisem "Pro Streptokočku"

2. Pokud budeš psát něco, co se k článku nehodí:
Zařídím, aby ses dočkal vaření v pekle, samozřejmě blokuju IP+ "komentík" (s nápisem "Streptokočce")

3. Pokud budeš kopírovat:
Podívám se ti do hlavy rentgenem a hlásím adminovi (a Streptokočce)

4. Pokud mi budeš nadávat:
Tak ti řeknu, ať toho necháš+blokuju IP, takže toho určitě necháš.
Streptokočka na tebe bude čekat

5. Pokud napíšeš něco, v čem bude Kvé (q):
Streptokočička si na tobě pochutná
Odpovím ti na to příslušným způsobem

A tady jsou trestanci:
DariTulii
Bulletin
Knedlík
Amylilinka
Emisqaa


Moře vzpomínek

1. května 2010 v 22:06 | Anička |  Povídky
Warning:
Tohle bude velice šílená úvaha.

Moře jest mokrá, zavodněná plocha, která si uzmula hodně z planety. V moři se pohybují rozliční mrtvočichové, kteří se vzhledem podobají spíše zvadlinám. V moři se také pohybují živoucí orgány, kteří se odrozumívají pranormální řečí. Tyto orgány se jmenují: Honza, Martina a Lukáš. Některé z těch orgánů píší blogy, na kterých se zaskytují většinou části textu, zvané hovadiny. V moři se ještě k tomu nacházejí zvadliny, které se podobají mrtvočichům, zvláště modrům. Domníváme se, že lidé předávají mořu své upomínky. Mořo je totiž vytvořeno z vody, která se rozkládá z ničeho, a tak je logické, že tam něco musí bít.

Úvaha z měsíce, kde žádný život není.